Veřejný prostor začíná zadáním

Hlavním trendem v práci s veřejným prostorem není participace ani placemaking. Je to přesun těžiště na začátek: města v zahraničí investují do porozumění místu a do kvalitního zadání dřív, než se začne navrhovat. Přehled trendů a co z nich plyne pro české obce.

Nejde o techniku, ale o začátek

Když se mluví o trendech ve veřejném prostoru, většina lidí si vybaví participaci, dočasné parklety nebo zelená náměstí. To všechno jsou nástroje. Skutečný posun, který se v zahraničí opakuje napříč zeměmi i kancelářemi, je jinde: města přesouvají těžiště práce na začátek projektu. Investují do porozumění místu a do kvalitního zadání dřív, než se začne navrhovat a soutěžit.

Tato „fáze nula“ má v zahraničí vlastní názvy, normy i profese. V Česku ji obce často přeskakují. Architekt dostane obecné zadání, projekt vznikne, a teprve při projednání se ukáže, že řeší něco jiného, než místo potřebuje.

Fáze nula: nejdřív porozumět

Fáze nula znamená samostatně analyzovat místo a potřeby lidí a výsledek zapsat jako závazné zadání. Teprve na něj navazuje návrh.

Německo: plánování potřeb (Bedarfsplanung) popisuje norma DIN 18205. Říká se mu „fáze nula“ a sjednává a platí se zvlášť, před první fází projektu.
Francie: zadání pro obce připravuje samostatná profese, programmiste. Sestaví závazný „program“ dřív, než se vyhlásí soutěž, a potom pomáhá porotě návrhy vyhodnotit.
Velká Británie: standardní postup RIBA začíná fází 0, strategickým vymezením záměru a zadáním klienta.

Pro obec je to praktická otázka rozpočtu. Zadání, které má vlastní peníze a čas, je nejlevnější způsob, jak se vyhnout drahému projektu, který řeší špatnou úlohu.

Participace jako odborná disciplína

Zapojení obyvatel už není dobrovolný doplněk, který se přidá na konec. V řadě zemí ho vyžaduje zákon a vede ho specialista.

Nizozemsko: zákon o území a prostředí (Omgevingswet), účinný od 1. ledna 2024, ukládá obcím mít politiku participace. U územního plánu musí vysvětlit, kdo byl zapojen, co zaznělo a co se s výsledky stalo.
Velká Británie: od roku 2021 podporuje design kódy, tedy místní pravidla pro podobu území. Zákon Levelling-up and Regeneration Act z roku 2023 z nich udělal součást plánování a zapojení veřejnosti je podmínkou jejich přípravy.
Švédsko: vláda už v roce 2013 uložila úřadu Boverket připravit pro obce metodiku dialogu s občany.

Participace se zároveň mění v obsahu. Místo anket přibývají deliberativní formy, kdy se malá skupina vybraných obyvatel informovaně vyjadřuje ke konkrétní otázce. OECD jich v roce 2020 napočítalo bezmála 300 a mluví o „deliberativní vlně“. Jiní participaci vedou bez dotazníku: pozorují, jak lidé místo skutečně používají, nebo pracují s dětmi přímo ve škole.

Podstatné je, že výsledek participace má být vykazatelný: koho jsme zapojili, co zaznělo a jak se to promítlo do zadání. Pro starostu je takový podklad oporou při rozhodování, ne rizikem.

Ověřit v malém, než se postaví natrvalo

Taktický urbanismus je přístup, který zpopularizovali Mike Lydon a Anthony Garcia z kanceláře Street Plans. Pracuje s krátkodobými, levnými a rozšiřitelnými zásahy, které vedou k dlouhodobé změně. Dočasná úprava ověří návrh dřív, než obec investuje do trvalé stavby.

San Francisco od roku 2010 přeměňuje parkovací místa na malé veřejné terasy (parklety). Program Pavement to Parks jich vytvořil přes padesát.
New York v roce 2009 nejprve dočasně uzavřel části Times Square pro auta a osadil je židlemi. Po vyhodnocení z nich vznikly trvalé pěší plochy.
Delft je historickým příkladem: obyvatelé si v 70. letech sami upravili ulici, aby zpomalili auta. Z toho vznikl woonerf, obytná ulice, kterou Nizozemsko v roce 1976 zakotvilo do pravidel silničního provozu.

Parklet u pekárny Arizmendi na 9. avenue, San Francisco (2011) · Program Pavement to ParksFoto: Kathleen Corey, CC BY 2.0

Taktický urbanismus je participace činem. Lidé změnu nejdřív zažijí a teprve potom se o ní rozhoduje. Pro obce v Česku je užitečný jako oficiální krok přípravy, tedy pilotní ověření zadání, ne jako improvizace.

Data místo dojmů

Rozhodnutí o veřejném prostoru se stále častěji opírají o pozorování a data. Dánská kancelář Gehl rozvinula metody, jak sledovat veřejný život: kolik lidí místem prochází, kdo se zastaví, kde lidé sedí a v jakou denní dobu je místo prázdné. Výsledek často vyvrátí zažité představy. Rušná ulice může být jen průchozí a „mrtvé“ náměstí může mít večer svůj život.

Pro obec je to levný a srozumitelný nástroj. Několik dní pozorování dá podklad, který se dobře obhajuje v zastupitelstvu i před obyvateli.

Klima jako součást zadání

Horká léta a přívalové deště mění veřejný prostor v infrastrukturu. Odasfaltování, stromy, voda a stín už nejsou estetická volba, ale ochrana zdraví.

Paříž v programu OASIS proměňuje školní dvory v chladné ostrovy: méně asfaltu, víc zeleně a propustných povrchů. Po deseti pilotních dvorech jich do roku 2022 vzniklo 75. Každá proměna začínala workshopy s dětmi a učiteli.
Barcelona v projektu superilles zklidňuje bloky v Eixample. Ulice uvnitř bloků mění na prostor pro chodce, zeleň a hru.

Superilla v Sant Antoni, Barcelona · Program SuperillesFoto: Cataleirxs, CC BY-SA 4.0

Klimatická adaptace je zároveň silný argument pro dotace. Obec, která má připravené zadání, na ně dosáhne snáz.

Méně stavět, lépe využít

Další trend se týká budov kolem veřejného prostoru. Prázdné a nevyužité domy v centrech obcí mají přednost před novostavbou na okraji. Rakouská kancelář nonconform k tomu pořádá konference o prázdných budovách (Leerstandskonferenz). Oživený dům na náměstí udělá pro veřejný prostor víc než nová dlažba.

Odborník na straně obce

Obce samy nestíhají. Mají málo odborníků a velkou odpovědnost. V zahraničí proto vznikly modely, které posilují kapacitu na straně zadavatele:

Francie: obce si najímají asistenta zadavatele (AMO) a mohou se obrátit na síť poradenských center pro architekturu a životní prostředí (CAUE).
Flandry: vlámský státní architekt (Vlaams Bouwmeester) od roku 1999 pomáhá veřejným zadavatelům včetně obcí vybírat projektanty v pravidelných výzvách Open Oproep. Pravidla výzvy byla naposledy upravena v květnu 2024.
Velká Británie: organizace Public Practice od roku 2017 umisťuje zkušené urbanisty a architekty na roční stáže do úřadů. Důvod je prostý: ve veřejném sektoru pracuje méně než 1 % architektů.

Kvalita místo ceny

Země s kvalitním veřejným prostorem mají společné to, že oddělují zadání od návrhu a vybírají podle kvality, ne podle nejnižší ceny.

Nizozemsko používá od roku 2005 metodu Best Value Procurement. Odbornost a výkon dodavatele mají přednost před cenou. Podmínkou jsou velmi jasně definované cíle.
Německo zná prodej obecních pozemků podle kvality konceptu (Konzeptvergabe). Obec tak ovlivňuje kvalitu i u soukromých investic.
Francie u veřejných budov nad evropským prahem (pro roky 2026–2027 je to 216 000 € bez DPH) vybírá architekty zpravidla soutěží. Od 22. února 2026 mohou samosprávy soutěž vynechat u zakázek do 300 000 € bez DPH (nařízení č. 2026-117). I bez soutěže ale obec potřebuje jasné zadání a kritéria výběru.
Velká Británie má od 24. února 2025 nový zákon o zadávání veřejných zakázek (Procurement Act 2023). Místo „ekonomicky nejvýhodnější nabídky“ se hodnotí „nejvýhodnější nabídka“ a zadavatelé musí přihlížet k veřejnému přínosu zakázky, ne jen k ceně.
Švýcarsko řeší složité úlohy testovacím plánováním (Testplanung) podle normy SIA 143. Na stejné úloze pracuje paralelně několik týmů a výsledkem jsou doporučení pro další postup.

V Česku zákon o zadávání veřejných zakázek hodnocení kvality umožňuje a Česká komora architektů doporučuje obcím soutěže. V praxi ale obce často vybírají podle ceny a zadání nemá vlastní rozpočet.

Co z toho plyne pro obce

Zahraniční zkušenosti se dají shrnout do pěti kroků:

Dát zadání vlastní rozpočet. Porozumění místu a jasné zadání jsou samostatná práce, ne součást projektu „zdarma“.
Zapojit lidi odborně a vykazatelně. Výstup participace má být podkladem pro zadání, ne jen akcí pro veřejnost.
Ověřit v malém. Dočasná úprava nebo pilot před trvalou investicí ukáže, zda řešení funguje.
Vybírat podle kvality. Soutěž nebo hodnocení kvality funguje jen tehdy, když mu předchází kvalitní zadání.
Mít odborníka na své straně. Obec potřebuje někoho, kdo hájí její zájmy od prvního nápadu po výběr projektanta.

Kvalitní veřejný prostor nezačíná prvním výkresem. Začíná otázkou, co má místo pro své obyvatele dělat, a odpovědí, která je dost jasná, aby se podle ní dalo navrhovat.